Blog post

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.)

Ohnivá lichořeřišnice větší byla pro Evropu objevena španělskými dobyvateli v 17. století v jihoamerickém Peru a proto bývala nazývána jako „indiánská řeřicha“. Dříve se tato bylina pěstovala pouze v klášterních zahradách, kde získala své další lidové názvy „kapucínka“ nebo „řeřicha kapucínská“ a to díky zvláštní ostruze na květu, připomínající mnišskou kápi. Pro svou jedinečnou krásu byla lichořeřišnice velmi ceněna i jako součást květinových vazeb ve viktoriánské Anglii. Vzhledem k vynikajícím léčivým vlastnostem a výrazné chuti se lichořeřišnice brzy stala hojně používanou salátovou zeleninou působící proti kurdějím a vyhlášený francouzský lékař Léon Binet později dokonce vyzdvihoval i její zázračně afrodiziakální a omlazující účinky. I dnes na lichořeřišnici oceňujeme především její typicky ostrou chuť, posilující sílu pro náš organismus a skvělé antiseptické a antibiotické účinky.

Lichořeřišnice větší je jednoletá, plazivá bylina. Její nevonící, zářivé květy nabízí díky šlechtění paletu hřejivých barev od žluté a oranžové (základní barva), po karmínově červenou nebo purpurově hnědou. Květní kalich je tvořen pěti okvětními plátky, které za květem srůstají a vybíhají tak ve výraznou ostruhu. Rostlina má štítovité, okrouhlé listy velké 3 – 10cm, které mají díky svému povrchu s voskovými krystalky samočistící (tzv. lotosový efekt). Rostlině její rozložité listy také skvěle pomáhají udržet půdní vlhkost. Lichořeřišnice dorůstá výšky 10 – 35cm, plazivá větvená lodyha však může dosahovat délky až 3m. Barevnými květy se můžeme těšit od května do října, zralým plodem je trojpouzdrá vrásčitá tobolka.

Výskyt lichořeřišnice větší

Lichořeřišnice se přirozeně vyskytuje v tropické Jižní a Střední Americe, postupem času se však rozšířila do celého světa. Díky šlechtění se dnes můžeme těšit velkou rozmanitostí a širokou barevnou škálou různých druhů.

Pěstování lichořeřišnice

Pěstování lichořeřišnice je velice jednoduché, protože se jedná nenáročnou, jednoletou, vytrvalou bylinou, které se daří i na méně kvalitních půdách méně bohatých na živiny. Rostlině vyhovuje slunečné stanoviště, ale snese i mírný polostín, který však ubírá na výraznosti typické chuti. Nesnáší mrazíky, a proto se doporučuje ji sázet ven až po 15. květnu. S předpěstováním ale můžeme začít doma už na začátku března. Semena vsazujeme ideálně do hloubky 2cm, nicméně při vhodných podmínkách se množí i samovýsevem. Za bohatou zálivku nás lichořeřišnice odmění svými prvními pestrými květy už za 6 týdnů.

Sběr lichořeřišnice

Lichořeřišnici sbíráme a konzumujeme celou, všechny nadzemní části lichořeřišnice jsou jedlé a léčivé a můžeme je sbírat po celou dobu vegetace od května do října. Rostlina má své typické ostré a pikantní aroma, její lodyhy mají chuť podobnou pažitce. Zralá semena sklízíme v době zralosti od konce léta v srpnu a září, z drcených semen
a pupenů lze připravit léčivou tinkturu. Lichořeřišnice není vhodná k sušení – ztrácí tím své léčivé i aromatické vlastnosti. Čaje se z lichořeřišnice obvykle nepřipravují.

Herbalista radí:
Listy a květy lichořeřišnice vydrží ve sklenici s vodou čerstvé i několik dní

Léčivé účinky lichořeřišnice větší

Lichořeřišnice větší má velmi mnoho léčivých účinků, obsahuje vysoký obsah síry a díky vitamínu C je doslova vitamínovou bombou, protože obsahuje i spoustu minerálů. V rostlinné říši je doslova rekordmankou v množství luteinu – žlutooranžového barviva, které je blahodárné pro zrak i jako prevence očního zákalu a má silné antioxidační účinky. Bylina skvěle posiluje obranyschopnost a dovede zahřát unavený organismus, podporuje chuť k jídlu a zažívání. Lichořeřišnice se vyznačuje báječnými antiseptickými a antibiotickými účinky, díky kterému se řadí mezi nejsilnější rostlinné antibiotikum – čerstvá šťáva omezuje růst bakterií (např. Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Proteus vulgaris, streptokoky, stafylokoky, salmonela), je účinná proti virům i houbovým onemocněním. Skvěle funguje na záněty močových cest (30g vylisované čerstvé šťávy nebo 40 – 50g salátu). Přesto že je lichořeřišnice považována za přírodní náhražku penicilínu, nevytváří rezistenci vůči antibiotikům. Stačí 10g této rostliny a moč již získá za 2 – 3 hodiny antibakteriální vlastnosti, antibiotická substance se částečně vylučuje také plícemi, čímž příznivě působí na infekce dýchacích cest.

Herbalista varuje:
Lichořeřišnice by neměla být užívána v případě žaludečních nebo střevních vředů, nedoporučuje se ani při onemocnění ledvin. Lichořeřišnici by také neměli užívat kojenci a děti mladších 4 let.

Lichořeřišnici se doporučuje užívat například v případě těchto problémů:

  • Podpora zažívání a chuti k jídlu
  • Záněty a infekce močových cest (akutní i chronické)
  • Záněty a infekce horních cest dýchacích, plicní onemocnění, kašel
  • Chronický zápal plic
  • Zánět vedlejších dutin nosních
  • Chřipková onemocnění
  • Houbové infekce
  • Střevní plísně – doplňková léčba
  • Špatně se hojící rány
  • Akné
  • Lupy, mastné a roztřepené vlasy
  • Mírné bolesti svalů
  • Úprava menstruačního cyklu

Recepty z lichořeřišnice větší

Desinfekční zklidňující mast z lichořeřišnice na akné a opary

Mast z lichořešnice se používá především na akné a opary, ale výborně funguje také proti plísním a popraskaným koutkům. Vytvoříme směs z 5 – 10 ml čerstvě vymačkané šťávy z nadzemních částí lichořeřišnice (přibližně 1 hrst) a 50g méně mastného pleťového krému.

Napařování obličeje párou z lichořeřišnice větší

Pára z lichořeřišnice pročistí a desinfikuje nečistou a zanícenou pleť. Hrst drobně nasekané kvetoucí natě lichořeřišnice spaříme v 1 litru vroucí vody a 10 minut obličej napařujeme pod ručníkem. Jemně obličej osušíme.

Lichořeřišnice v kuchyni

Lichořeřišnice má v kuchyni všestranné využití – jedlé květy a listy dovedou krásně ozdobit saláty, koktejly i sladké dezerty. Své místo má i v ochucování bylinkových olejů, octů a v bylinkovém másle. Chutná podobně jako řeřicha, ředkvičky nebo hořčičné semínko.

Kapary z lichořeřišnice větší

Poupata lichořeřišnice (mladá, nerozvinutá a na omak měkká)
Celé stroužky česneku
Čerstvý estragon
Ocet

Sesbíraná poupata velmi krátce opláchneme, vložíme do nádoby spolu se stroužky česneku, čerstvým estragonem a zalijeme dobrým octem. Konzumujeme nejdříve po měsíci macerace, průběžně však můžeme vkládat nová poupata, která se nám urodí.

Ocet z lichořeřišnice můžeme velmi jednoduše připravit. K výrobě octu z lichořeřišnice stačí 1 hrst květů, kterou ve sklenici zalijeme octem až po okraj a necháme týden uležet. Ocet můžeme použít také na mastné nebo roztřepené vlasy a lupy – naředěný ve vlažné vodě v poměru 1:5.

Předchozí příspěvek Další příspěvek