Blog post

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.)

Ohnivá lichořeřišnice větší byla pro Evropu objevena španělskými dobyvateli v 17. století v jihoamerickém Peru a proto bývala nazývána jako „indiánská řeřicha“. Dříve se tato bylina pěstovala pouze v klášterních zahradách, kde získala své další lidové názvy „kapucínka“ nebo „řeřicha kapucínská“ a to díky zvláštní ostruze na květu, připomínající mnišskou kápi. Pro svou jedinečnou krásu byla lichořeřišnice velmi ceněna i jako součást květinových vazeb ve viktoriánské Anglii. Vzhledem k vynikajícím léčivým vlastnostem a výrazné chuti se lichořeřišnice brzy stala hojně používanou salátovou zeleninou působící proti kurdějím a vyhlášený francouzský lékař Léon Binet později dokonce vyzdvihoval i její zázračně afrodiziakální a omlazující účinky. I dnes na lichořeřišnici oceňujeme především její typicky ostrou chuť, posilující sílu pro náš organismus a skvělé antiseptické a antibiotické účinky.

Lichořeřišnice větší je jednoletá, plazivá bylina. Její nevonící, zářivé květy nabízí díky šlechtění paletu hřejivých barev od žluté a oranžové (základní barva), po karmínově červenou nebo purpurově hnědou. Květní kalich je tvořen pěti okvětními plátky, které za květem srůstají a vybíhají tak ve výraznou ostruhu. Rostlina má štítovité, okrouhlé listy velké 3 – 10cm, které mají díky svému povrchu s voskovými krystalky samočistící (tzv. lotosový efekt). Rostlině její rozložité listy také skvěle pomáhají udržet půdní vlhkost. Lichořeřišnice dorůstá výšky 10 – 35cm, plazivá větvená lodyha však může dosahovat délky až 3m. Barevnými květy se můžeme těšit od května do října, zralým plodem je trojpouzdrá vrásčitá tobolka.

Výskyt lichořeřišnice

Lichořeřišnice se přirozeně vyskytuje v tropické Jižní a Střední Americe, postupem času se však rozšířila do celého světa. Díky šlechtění se dnes můžeme těšit velkou rozmanitostí a širokou barevnou škálou různých druhů.

Pěstování lichořeřišnice

Pěstování lichořeřišnice je velice jednoduché, protože se jedná nenáročnou, jednoletou, vytrvalou bylinou, které se daří i na méně kvalitních půdách méně bohatých na živiny. Rostlině vyhovuje slunečné stanoviště, ale snese i mírný polostín, který však ubírá na výraznosti typické chuti. Nesnáší mrazíky, a proto se doporučuje ji sázet ven až po 15. květnu. S předpěstováním ale můžeme začít doma už na začátku března. Semena vsazujeme ideálně do hloubky 2cm, nicméně při vhodných podmínkách se množí i samovýsevem. Za bohatou zálivku nás lichořeřišnice odmění svými prvními pestrými květy už za 6 týdnů.

Sběr lichořeřišnice

Lichořeřišnici sbíráme a konzumujeme celou, všechny nadzemní části lichořeřišnice jsou jedlé a léčivé a můžeme je sbírat po celou dobu vegetace od května do října. Rostlina má své typické ostré a pikantní aroma, její lodyhy mají chuť podobnou pažitce. Zralá semena sklízíme v době zralosti od konce léta v srpnu a září, z drcených semen
a pupenů lze připravit léčivou tinkturu. Lichořeřišnice není vhodná k sušení – ztrácí tím své léčivé i aromatické vlastnosti. Čaje se z lichořeřišnice obvykle nepřipravují.

Herbalista radí:
Listy a květy lichořeřišnice vydrží ve sklenici s vodou čerstvé i několik dní

Léčivé účinky lichořeřišnice

Lichořeřišnice má velmi mnoho léčivých účinků, obsahuje vysoký obsah síry a díky vitamínu C je doslova vitamínovou bombou, protože obsahuje i spoustu minerálů. V rostlinné říši je doslova rekordmankou v množství luteinu – žlutooranžového barviva, které je blahodárné pro zrak i jako prevence očního zákalu a má silné antioxidační účinky. Bylina skvěle posiluje obranyschopnost a dovede zahřát unavený organismus, podporuje chuť k jídlu a zažívání. Lichořeřišnice se vyznačuje báječnými antiseptickými a antibiotickými účinky, díky kterému se řadí mezi nejsilnější rostlinné antibiotikum – čerstvá šťáva omezuje růst bakterií (např. Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Proteus vulgaris, streptokoky, stafylokoky, salmonela), je účinná proti virům i houbovým onemocněním. Skvěle funguje na záněty močových cest (30g vylisované čerstvé šťávy nebo 40 – 50g salátu). Přesto že je lichořeřišnice považována za přírodní náhražku penicilínu, nevytváří rezistenci vůči antibiotikům. Stačí 10g této rostliny a moč již získá za 2 – 3 hodiny antibakteriální vlastnosti, antibiotická substance se částečně vylučuje také plícemi, čímž příznivě působí na infekce dýchacích cest.

Herbalista varuje:
Lichořeřišnice by neměla být užívána v případě žaludečních nebo střevních vředů, nedoporučuje se ani při onemocnění ledvin. Lichořeřišnici by také neměli užívat kojenci a děti mladších 4 let.

Lichořeřišnici se doporučuje užívat například v případě těchto problémů:

  • Podpora zažívání a chuti k jídlu
  • Záněty a infekce močových cest (akutní i chronické)
  • Záněty a infekce horních cest dýchacích, plicní onemocnění, kašel
  • Chronický zápal plic
  • Zánět vedlejších dutin nosních
  • Chřipková onemocnění
  • Houbové infekce
  • Střevní plísně – doplňková léčba
  • Špatně se hojící rány
  • Akné
  • Lupy, mastné a roztřepené vlasy
  • Mírné bolesti svalů
  • Úprava menstruačního cyklu

Recepty z lichořeřišnice

Desinfekční zklidňující mast z lichořeřišnice na akné a opary
Mast z lichořešnice se používá především na akné a opary, ale výborně funguje také proti plísním a popraskaným koutkům. Vytvoříme směs z 5 – 10 ml čerstvě vymačkané šťávy z nadzemních částí lichořeřišnice (přibližně 1 hrst) a 50g méně mastného pleťového krému.

Napařování obličeje
Pára z lichořeřišnice pročistí a desinfikuje nečistou a zanícenou pleť. Hrst drobně nasekané kvetoucí natě lichořeřišnice spaříme v 1 litru vroucí vody a 10 minut obličej napařujeme pod ručníkem. Jemně obličej osušíme.

Lichořeřišnice v kuchyni
Lichořeřišnice má v kuchyni všestranné využití – jedlé květy a listy dovedou krásně ozdobit saláty, koktejly i sladké dezerty. Své místo má i v ochucování bylinkových olejů, octů a v bylinkovém másle. Chutná podobně jako řeřicha, ředkvičky nebo hořčičné semínko.

Kapary z lichořeřišnice
Poupata lichořeřišnice (mladá, nerozvinutá a na omak měkká)
Celé stroužky česneku
Čerstvý estragon
Ocet

Sesbíraná poupata velmi krátce opláchneme, vložíme do nádoby spolu se stroužky česneku, čerstvým estragonem a zalijeme dobrým octem. Konzumujeme nejdříve po měsíci macerace, průběžně však můžeme vkládat nová poupata, která se nám urodí.

Ocet z lichořeřišnice můžeme velmi jednoduše připravit. K výrobě octu z lichořeřišnice stačí 1 hrst květů, kterou ve sklenici zalijeme octem až po okraj a necháme týden uležet. Ocet můžeme použít také na mastné nebo roztřepené vlasy a lupy – naředěný ve vlažné vodě v poměru 1:5.

Předchozí příspěvek Další příspěvek